Zavíječ zimostrázový je drobný motýl východoasijského původu. Patří mezi dobré letce. Dospělec má obvykle bílá křídla s hnědým lemem. Někteří jedinci ale mohou být zcela hnědí. Rozpětí křídel motýla je 40 – 45 mm. Samičky žijí přibližně 8 dní a svá vajíčka kladnou na listy zimostrázu (Buxus).

 

  

       Housenky jsou zelené s černými pruhy na hřbetě a řídce ochlupené. Mohou dosahovat délky až 40 mm. Procházejí pěti až sedmi larvovými stadii. V té době okusují listy i zelenou kůru a způsobují holožíry. Housenky z poslední snůšky přezimují mezi listy v kokonech.

Výskyt

         Původním domovem tohoto škůdce je východní Asie – Čína, Japonsko, Korea a dálný východ Ruska. V Evropě byl poprvé zaznamenán v roce 2006 a to konkrétně v Německu. Poté se začal šířit do dalších evropských zemí. V České republice byl zaznamenán také. V Evropě je tento druh označován jako invazivní. V letech 2007 – 2011 byl zařazen na EPPO Alert list (European and Meiterranean plant protection organization).

         První zmínka od nás pochází z Národního parku Podyjí z roku 2011. Další výskyt pak byl zaregistrován v Brně v roce 2013, v Praze a Ostravě v roce 2016.

Hostitel

         Jedná se o monofága, jehož výhradním hostitelem je Buxus sempervirens. Předpokládá se však hostování i na jiných druzích jakými mohou být brslen Eonymus japonicus a cesmína Ilex purpurea.

Napadení rostlin

         Napadá listy a zelené části kůry Buxusu. Zpočátku poškození vypadá jako přirozené proschnutí větviček. Housenky se pohybují v hlubších částech keře, ale při bližším ohledání je výskyt housenek dobře patrný.

         Charakteristickými znaky jsou samotné housenky, jejich trus a dále pak poškozené letorosty, skeletované listy nebo pavučinky.

Metody zjišťování škůdců 

  • škůdci často velice drobní, pro determinaci je vhodná lupa
  • vizuální kontrola dřevin
  • sledování symptomů a škůdců
  • sítě na létající hmyz, smýkadla, sklepávadla, exhaustor, fotoeklektor
  • světelné a feromonové lapače
  • barevné lepové desky

Šíření po Evropě

Ačkoli je motýl znám jako dobrý letec, podle pozorování německých entomologů je tento druh schopen se rozšířit za rok zhruba jen o 5 km. Proto se s největší pravděpodobností dostal do Evropy s některým z kultivarů Buxusu v podobě vajíček nebo housenek přivezeného z východní Asie. Následovalo rychlé šíření druhu.

První výskyt zaznamenalo Německo v roce 2006 a to konkrétně dva případy ze dvou míst vzdálených od sebe 120 km. Hned poté následovala Francie a Švýcarsko. V roce 2010 byly hlášeny výskyty v Belgii a severní Itálii a o rok později také v Maďarsku, Slovinsku, Rumunsku a Turecku. V roce 2012 k nim přibyly Chorvatsko, Slovensko, Polsko, poté i Česká republika. Zajímavostí na tom je, že místo prvního evropského výskytu je od výskytu v Rumunsku vzdáleno 1300 km a k Turecku dokonce 1900 km. To vše se událo během šesti let.

Rozhodující roli v šíření tedy hraje transport sazenic. Největšími ohnisky napadení zatím zůstávají Německo, Švýcarsko, Francie a v poslední době i Rakousko.

Biologická charakteristika druhu

Zatímco v místě původního výskytu organismu jsou hostitelskými rostlinami i cesmína a brslen, v Evropě je zatím jedinou doloženou hostitelskou rostlinou pouze Buxus a jeho kultivary. Z nich pak především kultivar Microphylla.

Samičky kladou vajíčka na spodní stranu listu. Jsou schopny naklást až desítky vajíček. Po sedmi až deseti dnech se z vajíček líhnou žluté housenky, které se později zbarví do zelena s postranními černými a bílými pruhy. Na hřbetě každého článku mají dvojici černých teček. Člověk je na první pohled může zaměnit s housenkami běláska zelného. Housenky z poslední snůšky přezimují mezi listy.

Housenky dosahují 35 mm. Kuklí se během druhé poloviny května. Stádium kuklení trvá zhruba 2 – 3 týdny. První jedinci se líhnou začátkem června. V případě příznivého počasí mohou i dříve. Vylíhnutý jedinec je motýl velikosti kolem 40 mm, bíle zbarvený s hnědými nebo šedohnědými lemy. Toto stádium trvá 4 – 6 týdnů. Nastává stádium druhé generace housenek a motýli druhé generace se líhnou od srpna do poloviny září. V případě teplého počasí může započít založení třetí generace ještě do konce roku.

Housenky způsobují na keřích rozsáhlé žíry. Žíry bývají v případě dostatku potravy plýtvavé. Poškození listů je tedy rozsáhlejší než co housenky samy spotřebují. První žír začne, jakmile teplota vystoupí nad 7 °C. Poškozené listy zaschnou a odpadnou. Po prvním žíru buxusy znovu obrůstají. Rizikovější pro keře je druhý žír, po kterém mohou keře prosychat a odumírat.

 

Buxusy se přirozeně vyskytují na rozsáhlých plochách jihozápadní Francie, severního Španělska, Bálkáně a lokálně i v Německu. I z tohoto důvodu vyvolává šíření zavíječe obavy, zejména proto, že tento škůdce nemá v Evropě přirozené nepřátele a monitorování jeho dalšího šíření je zvláště v oblastech přirozeného výskytu buxusů značně problematické.

Prevence

V minulém roce zveřejnil Ústřední kontrolní a zkušební ústav zěmědělský (UKZUZ) zprávu, ve které upozorňuje veřejnost na tohoto nového škůdce:  

„Klíčovým prvkem ochrany proti zavíječi zimostrázovému je včasné zjištění výskytu housenek. Proto je vhodné keře zimostrázu pravidelně kontrolovat (od 2. poloviny března do října). Výskyt dospělců je možné signalizovat pomocí feromonových nebo světelných lapačů.“

Jednotlivé keře drobnějšího vzrůstu lze prohlédnout a případné housenky sesbírat. Tato mechanická kontrola by se měla opakovat v intervalu 2 – 3 dní. Je třeba si uvědomit, že se housenky v první fázi napadení keře pohybují v hlubších částech dřeviny, a proto by tato kontrola měla být pečlivá.

Ochrana rostlin

U většího výskytu škůdce se doporučuje chemická ochrana rostlin. Je zde několik možností použití chemických přípravků. Vzhledem k tomu, že jsou zimostrázy často součástí veřejné zeleně, je v každém případě nutné dbát zásad správného použití přípravků ve veřejném sektoru. Podkladem pro správnou aplikaci je Metodika ochrany veřejné zeleně před škodlivými organismy rostlin, Ministerstvo zemědělství 2015.

         Samotná likvidace housenek není nijak technicky složitá. Problémem je však mnohdy pozdní objevení škůdce na rostlinách a to znamená jeho další rychlé šíření, potažmo i poškození rostlin.

         K ochraně rostlin lze použít preparáty na bázi Bacillus thuringiensis nebo přípravky na bázi přírodních olejů. Aplikace hlístic (Steinernema carpocapsae) se ukázala být nedostatečně učinnou a to proto, že nelze zajistit potřebnou vlhkost prostředí, kterou hlístice potřebují pro úspěšnou aplikaci.

        Mezi klasickými chemickými postřiky volíme přípravky proti housenkám okrasných a lesních dřevin. Spolehlivé přípravky jsou kontaktní pyrethroidy s účinnou látkou Lambdacyhalothrin:

Agrosales – Lambdacyhalotrin

Bec Lamcy

Cs Lamcy

Karate se Zeon technologií 5 CS, Karate Zeon 050CS

Streetfighter 5CS

 

Můžeme také použít přípravky s účinnou látkou Deltamethrin, například přípravek Fast K. Ten je nejvhodnější aplikovat v rané fázi vývoje housenek, tzn. koncem října, půlce dubna nebo v červenci.

Systémové působení zajišťují přípravky na bázi neonikotinoidů:

Careo – postřik proti škůdcům

Calypso 480 SC

 

Jako požerový přípravek lze použít Spintor. Dále je možné použít přípravky na bázi blokování chitinu (Dimilin 48SC). Tento přípravek však likviduje všechny živočichy syntezující chitin.

 

V případě silnějšího napadení keřů například v průběhu května lze okamžitě použít kontaktní insekticid a následně během července aplikovat Dimilin. Ten by měl při správné aplikaci rostliny ochránit do konce vegetace.

Categories: Blog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *